O nemocnici

12.5.2026

Mgr. Anežka Vítková spojila svůj profesní život nejen s péčí o malé pacienty, ale také s výchovou budoucích zdravotníků. Dětská sestra z Nemocnice AGEL Prostějov a odborná vyučující na Střední zdravotnické škole v Prostějově letos získala ocenění statutárního města Prostějova za mimořádnou pedagogickou činnost a příkladné naplňování učitelského poslání.

K práci zdravotní sestry ji přivedla už v dětství její babička, která působila jako dobrovolná sestra Českého červeného kříže. „Brávala mě k lidem, kteří potřebovali pomoc. Uměla naslouchat, poradit a podat pomocnou ruku každému, kdo ji potřeboval. Už tehdy jsem obdivovala, jak moc může člověk druhým pomoci,“ vzpomíná Mgr. Anežka Vítková.

Jako malému dítěti jí lékaři diagnostikovali astma a doporučili změnu prostředí. Z rodných Krkonoš proto na čas odešla k prarodičům na Hanou, kde se její zdravotní stav výrazně zlepšil. Právě tehdy se definitivně rozhodla, že svou budoucnost spojí se zdravotnictvím. Po návratu do Krkonoš nastoupila na Střední zdravotnickou školu v Trutnově, obor dětská sestra.

Během studia ji silně ovlivnila třídní učitelka, která se stala jejím profesním vzorem. „Chtěla jsem být stejně trpělivým průvodcem studentů a zároveň odborníkem v praxi. Už během školy jsem věděla, že bych jednou chtěla učit,“ říká.

Po zkušenostech z nemocničního provozu nastoupila jako odborná vyučující na Střední zdravotnickou školu v Prostějově. Aktivní práci dětské sestry ale nikdy neopustila. Od roku 2005 působí na dětském oddělení Nemocnice AGEL Prostějov, kde propojuje teoretickou výuku s každodenní praxí. „Teorie je důležitá, ale praxe studentům ukáže úplně jiný pohled. Snažím se je vést nejen k odbornosti, ale hlavně k empatii a lidskému přístupu k pacientům,“ vysvětluje Mgr. Anežka Vítková.

Za největší odměnu považuje setkávání se svými bývalými studenty, kteří dnes sami pracují ve zdravotnictví. „Je krásné potkávat své bývalé žáky v nemocnici a vidět, jak profesně vyrostli. Člověk má pak pocit, že jeho práce měla smysl,“ dodává.

Skloubit dvě náročné profese a rodinný život podle ní nebylo vždy jednoduché. Velkou oporou jí je manžel, který působí jako velitel jednotky sboru dobrovolných hasičů. „Občas jsem od vnoučat slýchávala: Babi, už zase máš službu? Ale postupně všichni pochopili, že pomoc druhým je pro mě poslání,“ uzavírá Mgr. Anežka Vítková.