Logo

Vy a Vaše zdraví Jsme součástí skupiny AGEL, největšího soukromého poskytovatele zdravotní péče ve střední Evropě.

O nemocnici

Medička pomáhala v prostějovské nemocnici v první linii. Obrovská zkušenost a respekt všem v nemocnici, říká dobrovolnice

14.5.2020

V boji s koronavirovou pandemií výrazným dílem pomáhají dobrovolníci z řad studentů medicíny. V Nemocnici Prostějov, člena skupiny AGEL, se na několik týdnů do první linie postavila Klára Sušilová, studentka čtvrtého ročníku Lékařské fakulty Univerzity Palackého Olomouc. Při triáži pacientů na poliklinice zažila chvíle bolestné, ale i úsměvné.

O potřebě dobrovolnické síly se medička dozvěděla e-mailem od studentských zástupců lékařské fakulty a neváhala ani minutu. Již 25. března se hlásila na personálním oddělení Nemocnice Prostějov a hned následující den nastupovala, v šest hodin ráno, na svou první službu jako pomocná ruka do léčebny dlouhodobě nemocných (LDN). „Je to poprvé v historii, kdy u nás propukla taková krize, zavřel se takřka celý svět kvůli hrozbě nového koronaviru. My medici už od počátku studia na lékařské fakultě přicházíme na to, spolu s tím, jak čím dál tím hlouběji pronikáme do tajů a krás medicíny, že jsme zároveň i jejím služebníkem a je naší morální povinností léčit a pomáhat,“ odůvodnila Klára Sušilová své rozhodnutí. Zároveň přiznává, že se ozvalo její vnitřní svědomí, neboť její kolegové z vyšších ročníků byli povoláni do zdravotnických zařízení těsně před státnicemi a pro studentku bylo neakceptovatelné, aby zůstala sedět doma, jako by byly prázdniny.

Po čase se začala bezpečnostní opatření v nemocnici uvolňovat a hlavní sestra prostějovské nemocnice doporučila pro studentku Kláru Sušilovou změnu pozice. „Více dobrovolníků bylo třeba na triáži (třídění pacientů), kterou do té doby prováděly fyzioterapeutky. Ty se ale začaly pomalu vracet zpátky ke své práci rehabilitace pacientů. A já jsem nastupovala s tím, že chci být jako dobrovolník co nejvíce užitečná, proto jsem souhlasila,“ konstatuje dále medička, která by se v budoucnu ráda věnovala plastické chirurgii a korektivní dermatologii.

Během triáže u Nemocnice Prostějov zažila dobrovolnice se svými kolegy příjemné okamžiky, někdy až úsměvné, které dokázaly na chvíli zpříjemnit práci v náročných podmínkách. „Pacienti nám děkovali a ocenili naši práci. Často nám skládali komplimenty, jak máme krásné oči. Jak by ne, když je to to jediné, co je z nás vidět,“ pobavilo studentku medicíny. Počínání mnohých příchozích ji na druhou stranu ale nemile překvapilo. „Zároveň mě při práci šokoval přístup některých lidí – špatně nasazené či nezavázané roušky, sundané z nosu, špinavé, nevyprané. Někteří pacienti šli do nemocnice v doprovodu více lidí, nebo dokonce i s dítětem. Viry nejsou vidět, je to hodně abstraktní představa, že ve vzduchu je přítomen potenciálně nebezpečný patogen. Společnost je v tomto ohledu potřeba lépe lékařsky edukovat,“ domnívá se Klára Sušilová.

Celodenní práce v ochranných pomůckách byla pro dobrovolnici obrovskou zkouškou, obzvlášť když bylo pěkné slunečné počasí. Vytlačené obrysy respirátoru i nepříjemné boláky u uší byly bolestivou daní za dobrovolnickou činnost. Studentce medicíny dala praxe v uplynulých týdnech v Nemocnici Prostějov ale i mnoho kladného. „Odnáším si spoustu praktických i klinických zkušeností, nových znalostí, kdy se teorie převedla do praxe. Také představu, jak to na různých pracovištích chodí a jaká je náplň práce v nemocnici – jsem si jistá, že mi to pomůže v budoucí kariéře lékařky. Navíc, když jsem se hlásila, tak jsem popravdě ani nečekala, že dostaneme finanční ohodnocení jako regulérní brigádníci. Bylo to příjemné překvapení a zároveň hezká odměna,“ těší Kláru Sušilovou a na závěr dodává: „Na vlastní kůži jsem zažila, jak může být náročná práce ošetřovatelů, doktorů, sanitářů, sester a dalšího lékařského i nelékařského personálu v nemocnici a jak moc oddaný své práci musí člověk být. Pracovníci ve zdravotnictví si zaslouží respekt. Jak říká motto naší univerzity Mente et corde – abyste tuto náročnou profesi mohli dělat, musíte to mít i v srdci, jinak to nemá smysl.“

Zpět