Logo

Vy a Vaše zdravíJsme součástí skupiny AGEL, největšího soukromého poskytovatele zdravotní péče ve střední Evropě.

O nemocnici

Práce kaplanky Nemocnice Prostějov je o Vánocích náročnější. Na pacienty doléhají starosti více, než jindy

16.12.2016

Vánoce by měly být svátky klidu a rodinné pohody. Ne každý ale může o vánočních svátcích být doma se svými blízkými. V takových případech pak více než kdy jindy přichází smutek a tíživé myšlenky. Své o tom ví i Martina Studýnková, nemocniční kaplanka Nemocnice Prostějov, která je členem skupiny AGEL. Jako kaplanka dochází už třetím rokem za pacienty i během vánočních svátků a právě v tomto období více než jindy vnímá potřebu druhých nebýt sám.

„O Vánocích na pacienty více doléhá pocit osamocenosti, protože vánoční svátky jsou spojené se setkáním v rodinném kruhu. Pacient však nemůže nikoho navštívit, a tak jen očekává, jestli za ním někdo přijde, což může být deprimující,“ popisuje Martina Studýnková, nemocniční kaplanka Nemocnice Prostějov s tím, že její hlavní snahou je stejně jako v kterémkoliv jiném ročním období přivést pacienty na jiné, pozitivní myšlenky.

„Teď před Vánoci se snažím vyzdobit nemocniční pokoje větvičkou chvojí a jmelí, z čehož mají pacienti velkou radost, protože jim vůní připomíná Vánoce. Pak společně vzpomínáme na to, jak pacient Vánoce slavil doma, jaké byly jeho zvyklosti, a připomínáme si pravý smysl Vánoc. Hromadně pak v nemocnici organizuji ve spolupráci s pěveckým sborem Cyrilometodějského gymnázia v Prostějově třeba zpívání koled,“ dodává Martina Studýnková s tím, že podle preferencí nabízí pacientům také čtení životních příběhů nebo Bible. U věřících je samozřejmostí modlitba a zajišťování svátostí podle jejich náboženských zvyklostí.

Návštěvy pacientů přitom realizuje nemocniční kaplanka jak v předvánočním období, tak i mezi svátky. Přímo na Štědrý den je pak k dispozici na telefonu. „Pokud je potřeba, může se na mne pacient, příbuzný, nebo zdravotnický personál obrátit kdykoliv,“ říká Martina Studýnková. Pacienti totiž nejsou podle ní zdaleka jediní, kteří potřebují podporu a pochvalu. „Mám radost, když vidím, že se podařilo pacienta zbavit strachu, pochybností, neklidu a naplnit ho novou nadějí. Stejně tak mne ale potěší i to, když se podaří povzbudit ošetřující personál, který má skutečně náročnou práci,“ uzavírá Studýnková.

Zpět